Je konec hry, už mám dospáno a tak je čas na shrnutí:
Organice skoro na jedničku. Myslím, že akce byla zvládnutá. Trochu škoda, že se začalo o dvě hodiny později. Ale už od minule je to pokrok. Posun samozřejmě způsobilo i ukradení některých domů či strhání papírů. Na některé věci se trošku pozapomnělo a tak ve hře shánění věci trvalo trošku déle. Když se k tomu přidalo ještě zapomenutí informace od hráčů... Ale těchto situací bylo pár, takže to šlo.
Jako hp jsem měla danou linii, držela jsem se ji, protože to byla nejlehčí možnost a veškeré materiály ve hře, což se jedná o texty, byly napsány krásně, polopatě a vždy člověk věděl přesně, kam mají vést jeho další kroky.
Trošku mě mrzelo, že posunování v ději bylo od jedné věci k další. Abych mohla něco udělat, musela jsem mít danou věc, která mě posune dál, jinak nemohl pokračovat. Takže ze začátku, když jsem se snažila zapojit hráče, občas nebylo co dělat. Je to ale dané tím, že linie se nekřížili. Možná by bylo fajn popřemýšlet o tom, jestli zůstat u oddělených línií a jít od věci k věci, nebo to spíše víc promíchat a dát víc cest k získání ingrediencí.
Co mě mrzelo asi nejvíc, tak přístup některých hráčů. Je pravda, že na akci bylo spousta mladších, nováčků, méně zkušených. Hp bylo od toho, aby pomáhalo a bavilo ostatní hráče. Snažila jsem se tento úkol splnit. Ale hráči podle všeho neměli moc zájem si hru užít, nechtěli si zahrát, potkat dobrodružství, když měli tu možnost. Místo toho se honili za nepodstatnou informací. Další problém bylo, že spousta hráčů nebyla schopna věrohodně zahrát svoji postavu. Je totiž opravdu zvláštní, když vám lapka, který je spodinou města a žije v chudobě, odmítne poptání se po krystalu (velmi pravděpodobné, že stačí zajít za alchymistou - zvláště po zdůraznění) když za tento pouhý dotaz dostane sedm zlatých.
Jinak někteří hráči by si mohli příště více hrát a nespoléhat na své schopnosti a jméno. Všechno se nemusí řešit bojem a lusknutí prsty.
Jinak co se týče mé postavy. Za hru jsem se potkala a komunikovala tak s polovinou hráčů. Po pravdě, pořádně se o mě nikdo nezajímal. Myslím, že kdyby tak někdo učinil, mohla má postava spoustě lidem pomoct. Krom toho, že lapkové, jak už jsem říkala, ode mě mohli dostat spoustu peněz, pokud nepočítám, že mě mohli okrást. Ne náhodou jsem o sobě prohlašovala, že jsem cizinka, v ruce nosila klíče od velkého panství a výplatu dávala často pod lampou. A i informátoři věděli o mém jmění a každý kdo se se mnou setkal, byl několikrát informován.
Cíle jsem nevěděla, jestli dosáhnu. Celkové zdržení první den a následný pokec s orgama, kteří mi řekli, že mám za sebou teprve 20 procent. Rozhodně mě to nedávalo naději, že stihnu cíl, ale pokusila jsem se.
Cíl byl dosažen a tak jsem možná dala začátek novému ročníku. Věřím, že budete sdílet můj pocit ráje v pekle :o) Věřím, že mě můj pán, Pekelník, odmění a doufám, že si užijete to zlo, negativní energii, bránu do pekla, temnotu a oheň. Zkrátka vše, co má postava miluje.
Na konec bych chtěla dodat, že dosažení cíle rozhodně nebyla pomocí mích schopností. Ano, byla jsem temný mág, z čehož plyne, že pokud bych použila viditelně magii, okamžitě by mě popravili. Stejně jako kolegu. Všeho jsem docílila pouze rozhovory, ukecáváním, lhaním, podlízáním a uplácením. Obchod a vhodná výřečnost. Většina hráčů mi věřila. Za celou hru jsem použila dvě kouzla. První byl rituál, který způsobil věrnost jednoho člověka ke mě.(druhý den někdy kolem desáté hodiny). Bylo to po té, co mi nebyl ochoten po třech hodinách donést pro mě důležitou informaci. A druhé kouzlo bylo lusknutí prstů pro spuštění závěrečné bomby.
To je asi vše ode mě ke hře. Celkově hru považuji za zvládnutou a příjemně strávený víkend.
Děkuju Aldebaran (at žije Peklo!)