Zkazky

Posaďte se a zaposlouchejte se do příběhů města, do příběhů Soumraku. Kolik z nich skrývá pravdu a kolik lež, dovedou vás ke slávě, nebo ke zkáze, nebo budou jen pouhým hospodským rozptýlením, jako všem těm před vámi? Odpovědi čekají jen na vás... najdete-li odvahu po nich pátrat. Nebo povyprávějte vlastní příběh, a nezůstanete bez odměny (napište zkazku na mail, nebo se ozvěte v diskuzi).

Trailer

Soumrak

Soumrak

Písek v poušti a kamení na horách,
staré listy v houští v ruce mi zbyl jenom prach.
Jenom prach z dávných dob ztracených v minulosti,
z dob plných nenávisti,vraždění a zlosti.

Nad loukou vznáší se z pampelišek chmýří,
noční nebe bledne a úsvit se blíží.
Noc už je na sklonku, tmu odvál čas,
mezi mraky se prodírá sluneční jas.
Ale i slunce se zakryje mrakem -
přijde nová tma, přijde se soumrakem.
Den už je na sklonku,radost odvál čas,
snad jen já doufám že vrátí se zas?

Vrátí se a přinese nám novou naději
zase dýchat se bude o něco snadněji.
Jak čistota vody a plamenů žár,
pozná to každý kdo tou cestou se dal.
(zavřít)

Výprava

Výprava

Chodím si rád pokecat do knajpy, občas tam sedává i sedlácký synek od souseda Vojtěcha.
Tudle sem si tak pozdě večer seděl v rožku a dopíjel to svoje poslední, když tu přisedne takovej tmavej chlapík, obličej celej omotanej takovýma cárama a že prý jestli si nechcu vydělat nějakej ten stříbrňák. Já na něj pulím voči a abych nevypadal hloupě, řek sem, ať pokračuje. Von že prý objevili jeskyni za městem a že je neprobádaná a že schání nějakou pomocnou ruku. "Takový věci nejsou pro mě pane, já nejsem žádnej dobrodruh" jsem mu řek. Pak ale vytáhl zlaťák a že prý platí předem.
Tož to jsem se dvakrát nerozmejšlel a běžel na statek pro sekeru. Na výpravu nás vyšlo 5, tadyhle ten pán, co mi nechtěl říct jméno, ještě jeden takovej podobnej, vypadalo to, že se znali. Pak Francek, pomocník kováře a jeden, co jsem ho ve městě ještě neviděl.
Ta díra do země nebyla daleko, museli jsme se spustit na laně, ale to jsem zvlád. Zapálili jsme pochodně a vydali se do neznáma. Asi po 15min chůze jsme narazili na tlustý dřevěný dveře. Ten divnej chlapík vytáhl jakýsi cinkrlátka a začal se šťourat v zámku, koukám na něj, co tam blázní, když najednou ty dveře otevřel. Začal jsem mít trochu strach, protože tohle není normální a bál jsem se, že udělám něco nezákonnýho.
Když jsme prošli dveřma a vkročili do kulatý místnosti, tak mě polil pot, až jsem si málem nadělal do gaťat. Čtyři chlapíci v dlouhejch róbách okolo svítícího podstavce, máchali rukama a u toho mumlali, vůbec jim nebylo rozumět. Jeden z těch chlapíků zaregistroval naši přítomnost, prudce trhl rukou kupředu a najednou se od něj zvedl příšernej vítr, rychle se k nám blížil až mě porazil na zem, bouchnul jsem se do hlavy a usnul jsem.
Jsem se vzbudil až o dva dny potom na hnoji, ty chlapíky omotaný cárama jsem už nikdy neviděl a Francek? Ten se úplně pomátl! Nakonec ho vzala nejbližší loď zpátky do království, že prej ho tam vyléčej.
Jsem hnedka šel za gardou co se stalo a že ti chlapíci určitě používali magii. Velitel gardy mě nechal vykázat, že magie je zakázaná a že nic takovýho nikdo nesmí používat, že prý jsem blázen. Sledoval jsem pak gardisty, jak se tam šli podívat, ale žádná jeskyně tam už nebyla.
Ale já vám říkám, v tom byla nějaká magie! A bejt váma, tak se od magie pěkně rychle klidím, protože z toho nemůže vzejít nic dobrýho, to vám povídám, jakože se Mišmon jmenuju.
(zavřít)

Po stopách Sakiry

Po stopách Sakiry

Dneska je ta noc. A stane se to znovu a znovu. Musí se to stát. Mám rád tohle město. Svěží vzduch vanoucí od moře. Jakoby přinášel něco nového a to staré odvál pryč. Ne. Dnes se musím soutředit.
Štíhlá postava ležela na pláži a mnula si jemný písek mezi prsty. Studená voda jí začala olizovat konečky prstů, vstala a odevzdala se temným ulicím města.

"Zdravím tě příteli", řekla Sakira. "Vidím, že už jsi opět zdráv a plný síly."
"Říká se, že bůh je na naší straně. Jeden drzoun mě jen tak neskolí."
"Bůh je na té straně, která má měšec plný zlata. Zajistil jsi všechno potřebné?"
"Ano, bude tam sám. Nezapoměn, sebemenší změna oproti plánu a celá akce se ruší."

Jsem zásadový člověk. Pokud chcete přežít, musíte žit v absolutní anonymitě. Nikdy se neplést do cizích záležitostí. Někdy ovšem musíte zásady porušit. Udělat vyjímku potvrzující pravidlo. Cítím strach? Ne, neznám cit. Ale stejně něco nepopsatelného se vznáší ve vzduchu.

Vše proběhlo podle plánu. Musím rychle zmizet. Odrážím se z rozpadlé střechy domu na protější terasu, taška se však uvolňuje z krovu a rozbíjí se o dlážděnou cestu. Slézám po živém plotě domu, slyším rychlé kroky a cinkot brnění. Odrážím se do nejbližšího křoví, patrola gardy nevšímaje probíhá kolem mne. Vydám se na rychlý úprk, klapot vysokých bot se rozléhá do ticha nočního města. Běžím po nábřeží a zahazuji luk i toulec do řeky, přeběhnu přes most a vydám se pryč z města.
Cestu mi zastoupí pro mě až příliš dobře známý muž. Jeho ostré rysy obličeje osvětluje pouze zapálený tabák dýmky.
"Sakira, neomylná Sakira. Obdivuji tě, skutečně. Řekni mi, proč zrovna ty?"
"Možná proto, že já jediná můžu."
"Naopak, ty jediná nesmíš. Vždy si dáváš pozor na své omyly a tentokrát taková chyba?"
"Chyba?"
"Vybrala jsi špatnou stranu."

"Strážníku, tak co to máme dnes? Další pobuda, který přebral?" Komisařův pohled spočine na těle oběti. Jeho srdce začne hluboce tlouct, vyděšeně pozvedne obočí.
Štíhlá postava leží na pláží, písek zanesený za nehty, voda omývá chladné tělo a smývá poslední kapky krve. Zapadající slunce zachází za obzor a přicházející tma odhaluje pravou tvář oběti.

(zavřít)